Jaroslav Kubera: homepage

Projev na konferenci předsedů Parlamentů zemí jihovýchodní Evropy

Projev předsedy Senátu PČR Jaroslava Kubery na konferenci předsedů Parlamentů zemí jihovýchodní Evropy za účasti předsedů Parlamentů zemí V4 Budoucnost politiky rozšiřování EU

Maďarsko, Budapešť, 4. listopadu 2019

Vážené dámy, vážení pánové, vaše excelence!

V první řadě chci poděkovat předsedovi Národního shromáždění Maďarska panu László Kövérovi za zorganizování a přípravu této konference. Je důležitá.

Letos si připomínáme 30 let od pádu komunismu ve střední Evropě a počátku demokratických proměn v zemích V4. Urazili jsme za tu dobu velký kus cesty a přišel čas, abychom přijali spoluzodpovědnost za instituce, jichž jsme se stali součástí, mluvím nyní především o Evropské unii.

Kromě toho, že bychom se měli zcela vážně a rychle zabývat proměnou fungování EU, musíme se nutně zabývat i budoucností Unie.

Český Senát přijal na svém právě skončeném plenárním jednání Usnesení, ve kterém senátorky a senátoři vyjadřují lítost nad tím, že se nepokročilo v otázce otevření přístupových rozhovorů se severní Makedonií a Albánií. V tomto Usnesení se dále říká, aby členské státy EU v období do summitu EU – západní Balkán v květnu 2020, prodiskutovaly důvody nesouhlasu některých členských států a pokusily se najít řešení, které umožní zahájení přístupových jednání s oběma zeměmi. Naše pozice je tedy jasná.

Zcela otevřeně chci říci, že váhat s přijetím nebo alespoň se zahájením přístupových rozhovorů se zeměmi jihovýchodní Evropy do EU je hazardování s osudem EU. Nestanou-li se totiž tyto země součástí stabilního a prosperujícího prostoru, který dosud EU nabízí, zákonitě se tyto země obrátí jinam a je nám všem, při pohledu na mapu, jasné, kam. Váhání některých zemí je přitom pokrytecké. Za větami o nepřipravenosti stojí obava z rozšiřování vlivu nových zemí, posilování vlivu zemí V4, tedy zemí, které někdy v Bruselu „zlobí“. Ale právě to, že nesouhlasíme bezhlavě se vším, co se v kuloárech evropských institucí vymyslí, posouvá EU dále, vpřed a je nutné v tomto „zlobení“ pokračovat.
Evropa ho potřebuje!

Vzpomínám si, že jako malý chlapec jsem si moc přál kolo. Rodiče mi ho slíbili ve třetí třídě za samé jedničky na vysvědčení. Takové vysvědčení jsem domů přinesl, ale kolo nedostal. Moje zklamání bylo obrovské, protože moje očekávání bylo podpořeno příslibem.

Ta samá situace se opakovala o rok později, a potom zase o rok později, až jsem najednou byl v osmé třídě a končil základní školu. A kolo, slíbené kolo, jsem nedostal. Asi si dovedete představit moje zklamání, moje rozhořčení a moje odhodlání už nikdy takovým slibům nevěřit, už nikdy nic od rodičů nechtít. Nemáte dojem, že do stejné situace vrháme naše sousedy z jihu Evropy? Já ten pocit mám a nelíbí se mi to. Jsem přesvědčen, že tyto země náležejí do rodiny evropských států a my je v tom musíme podpořit.

Lpět totiž na bezvadném splnění všech kritérií je ošidné. Nikdo ani z nových ani ze starých zemí EU totiž není bezchybný. Nežádám, abychom změkčovali kritéria, sami dobře víme, že nám tvrdě nastavená pravidla pomohla. Na druhou stranu nelze jen slibovat a slibovat, ale přitom klást stále nové a nové překážky.

Věřím, že země jihovýchodního Balkánu vytrvají ve svém úsilí přiblížit se Evropské unii a stejně tak jsem přesvědčen, že Evropa se jedné své součásti nevzdá.

Děkuji vám za pozornost.


 

Vloženo: 4. 11. 2019
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 39x, známka: 2.8